Správný úchop tužky: jak má vypadat a kdy ho (ne)opravovat

Jak se úchop tužky vyvíjí?

Vývoj jde od celé dlaně k prstům. Věky v tabulce jsou orientační, vycházejí z klinické praxe a starších prací (Rosenbloom a Horton, 1971; Erhardt).

Jak rychle to jde, popsala klasická studie 320 dětí ve věku 3–7 let: vyspělý úchop mělo 48 % nejmladších a 90 % nejstarších dětí (Schneck a Henderson, 1990). Podobně dopadlo měření na 326 dětech na Tchaj-wanu: zhruba polovina ve třech letech, tři čtvrtiny ve čtyřech, přes 90 % od pěti let (Tseng, 1998).

Přidejte ještě jedno zjištění, které rodiče uklidní: u předškoláků se úchop mění podle toho, co dítě zrovna dělá, a bývá proměnlivější, než se dřív myslelo (Braswell a kol., 2007). Když vaše dítě drží tužku pokaždé trochu jinak, není to porucha, ale běžná fáze.

Jak vypadá „správný“ úchop podle české školky?

Ministerstvo školství to má v Desateru pro rodiče dětí předškolního věku napsané přesně: dítě před školou „tužku drží správně, tj. dvěma prsty, třetí podložený, s uvolněným zápěstím“.

Kolik dětí to takhle má? V české výzkumné sondě mezi 183 dětmi ve věku 5–7 let ze šestnácti mateřských škol na Liberecku (data z let 2017–2018) drželo psací potřebu nesprávně 60 % dětí. Správný špetkový úchop mělo 43 % dívek a 36 % chlapců (Johnová).

To číslo se často cituje jako důkaz, že „dnešní děti neumí držet tužku“. Než z toho uděláte poplach, přečtěte si další kapitolu.

Co když dítě drží tužku jinak?

Kanadský tým sledoval 120 dětí ve čtvrté třídě a rozdělil je podle toho, jak drží tužku. Používaly čtyři vyspělé úchopy:

• dynamický špetkový – tři prsty, tužka leží na prostředníčku, tahy dělají prsty (27 dětí),
• laterální špetkový – palec leží přes ukazováček nebo na jeho boku,
• dynamický čtyřprstý – tužku vedou tři prsty a leží na prsteníčku,
• laterální čtyřprstý – čtyři prsty a přitisknutý palec (26 dětí).

Dalších 24 dětí, tedy pětina, úchop během psaní střídalo. Ve výsledku se ale skupiny nelišily ani v čitelnosti, ani v rychlosti psaní (Schwellnus a kol., 2012). Stejný tým pak u 74 dětí změřil i síly, kterými na tužku tlačí. Úchopy s palcem přitisknutým k tužce vyvíjely větší tlak, na rychlost ani čitelnost to ale nemělo vliv. Autoři uzavírají, že terapie by se u potíží s psaním měla soustředit spíš na rychlost a tvar písmen než na tvar úchopu (Schwellnus a kol., 2013).

Podobně vyšly starší práce: 101 dětí ve čtvrté třídě psalo všemi vyspělými úchopy stejně rychle. Pomaleji psalo jediné dítě, které drželo tužku nezrale, mezi ukazováčkem a prostředníčkem (Koziatek a Powell, 2003). U 46 dětí nebyl rozdíl v čitelnosti ani po delším psaní (Dennis a Swinth, 2001).

Meze těchto studií je férové říct nahlas: jde o děti kolem devíti až deseti let, většinou v Severní Americe, bez potíží s učením. Neříkají tedy, že pěst u pětiletého dítěte nevadí. Říkají něco jiného: u dítěte, které píše pohodlně a čitelně, nemá smysl přestavovat prsty do učebnicové polohy.

Kolik z těch 60 % českých dětí drží tužku některým z těchto funkčních úchopů, výzkum neuvádí. Osobně tipuji, že podstatná část.

Kdy úchop řešit a kdy ne

Jak úchop vést bez boje

Přestavit hotový úchop je práce na měsíce a někdy se nepovede vůbec. V desetitýdenním programu pro 113 předškoláků se dětem, které program absolvovaly, zlepšila jemná motorika i vizuomotorika. Úchop se nezměnil ani v jedné skupině (Ohl a kol., 2013). Berte to jako důvod, proč nenutit.

Co funguje líp než opravování:

• Krátká pastelka nebo ulomená křída u dětí, které už nedávají věci do pusy. Do dlaně se prostě nevejde a prsty musí do špetky.
• Kreslení na svislé ploše, na tabuli nebo na papíru na zdi.
• Hry pro špetku: kolíčky na prádlo, pinzeta a korálky, trhání papíru na drobné kousky, mačkání kuliček z papíru, koulení kuliček z modelíny mezi palcem a ukazováčkem.
• Kapátko a barevná voda, mačkací lahvička, houbička na mytí nádobí.
• Jedna věta místo deseti: nalepte na tužku barevnou tečku tam, kam patří prsty, a řekněte jednou „prstíky na tečku“. Pak už mlčte.

Cílem je pohodlná ruka, ne dokonalý tvar.

Pomáhají trojhranné pastelky a nástavce na tužku?

Trojhranné pastelky a silikonové nástavce se prodávají s příslibem správného úchopu. Kontrolovanou studii, která by u běžných předškoláků ukázala, že nástavce úchop zlepší, jsem nenašla.

Co víme: silnější nástroje vedly u dětí 3–5 let k méně vyspělému úchopu, aniž by se zhoršila přesnost kreslení (Burton a Dancisak, 2000). Trojhranný tvar vypadá nadějně v jedné malé laboratorní studii, kde 12 dětí tlačilo na trojhranné pero menší silou než na kulaté (Kuo a kol., 2025), což je ale hodně daleko od tvrzení, že naučí psát.

Praktický závěr: kupte to, co dítě rádo drží. Trojhranné pastelky jsou fajn a nic nezkazí. Nástavec má smysl hlavně tehdy, když ho doporučí ergoterapeut ke konkrétnímu problému.

Dítě tlačí na tužku, až trhá papír

U předškoláka je silný tlak běžný, protože ruka teprve hledá míru. Ve zmíněném měření sil vyvíjely některé úchopy větší tlak, aniž by to zhoršilo písmo (Schwellnus a kol., 2013).

Varovné jsou až doprovodné jevy, které popisuje brožura PPP Ostrava: bílé klouby prstů, bolest, potící se ruka, křečovité držení. Doma zkuste měkčí tužku (označení B, 2B), silnější papír a kreslení vestoje na velký formát. Když to nepomůže, patří to do poradny.

Levák: jak mu s tužkou pomoct

Leváků je podle velké souhrnné analýzy z roku 2020 kolem 10,6 %. Vedoucí ruka se ustaluje obvykle mezi čtvrtým a šestým rokem. Pokud si nejste jistí, pozorujte dítě aspoň měsíc při různých činnostech, radí PaedDr. Drahomíra Jucovičová na portálu Šance Dětem. Když ani rok před školou není jasno, objednejte se do poradny.

Co leváčkovi usnadní život:

• Natočte papír doprava, zhruba o 45 stupňů, aby ruka nezakrývala čáru.
• Tužku ať drží kousek výš, asi 3–4 cm od hrotu. Uvidí, co píše, a nemusí ohýbat zápěstí do háku.
• Měkčí tužka klade menší odpor a méně se maže.
• Světlo zprava, aby si ruka nestínila.
• U stolu ať sedí vlevo od praváka, jinak se lokty perou.
• Nůžky pro leváky nejsou marketing. Praváckými nůžkami dítě na čáru nevidí.

Zkřížená lateralita, tedy vedoucí ruka a vedoucí oko na opačných stranách, patří mezi věci, které v poradně zjišťují při posouzení školní připravenosti. Sama o sobě není diagnóza. Pokud vás to zajímá, zeptejte se přímo v poradně.

Článek je informační a nenahrazuje vyšetření u lékaře, v pedagogicko-psychologické poradně ani u ergoterapeuta. Každé dítě se vyvíjí vlastním tempem.