Barvy a tvary podle věku: kdy je dítě pozná a pojmenuje

Rozlišit, ukázat, pojmenovat. To jsou tři různé věci

Rodiče se mě často ptají, proč jejich tříleté dítě „neumí barvy“, když o nich mluví celý den. Odpověď je, že „umět barvy“ znamená nejmíň tři různé dovednosti a každá dozrává jindy.

• Rozlišení. Dítě vidí, že tyhle dvě kostky jsou jiné. To zvládá dávno před tím, než začne mluvit.
• Přiřazení. Dáte před dítě hromadu korálků a řeknete: dej sem všechny stejné. Tady už nejde o vidění, ale o pravidlo — dítě musí pochopit, že věci se dají třídit podle barvy, a ne podle toho, který korálek je hezčí.
• Pojmenování. Dítě řekne „červená“. Tohle je nejtěžší a přichází nejpozději.

Zajímavé je, že ani pořadí posledních dvou není samozřejmé. Studie dvouletých dětí zjistila, že některé z nich barvu správně pojmenovaly dřív, než dokázaly bez pomoci přiřadit dvě věci k sobě jen podle barvy (Sandhofer, Smith, 1999). Abstraktní třídění podle jediné vlastnosti je pro dvouleté dítě překvapivě náročné.

Česká legislativa tohle rozlišení mimochodem zná. Vyhláška o preventivních prohlídkách ukládá lékaři ve 3 letech ověřit „znalost barev“, ale až v 5 letech „znalost barev s požadavkem jejich samostatného slovního označení“. Dva roky rozdílu mezi poznáním a pojmenováním jsou tedy zabudované přímo v předpisu.

Orientační přehled podle věku

Čísla berte jako rozmezí, ne jako termín. Rozdíl půl roku mezi dvěma dětmi stejného věku je běžný.

Pokud hledáte omalovánky přímo pro konkrétní ročník, máme je roztříděné podle věku: 2–3 roky, 3–4 roky a 4–5 let.

Proč jsou barvy těžší, než rodiče čekají

Barva je všude. Když dítěti ukážete psa a řeknete „pes“, pes je v tu chvíli jediný pes v místnosti. Když ukážete červený míč a řeknete „červená“, je kolem dítěte dalších dvacet barevných věcí. Z čeho má poznat, že slovo patří k barvě míče a ne k jeho kulatosti, velikosti nebo k tomu, že je to míč?

A teď to překvapivé. Na tom, kam v té větě slovo dáte, prokazatelně záleží. Skupina kolem Michaela Ramscara na Stanfordu učila 41 dětí ve věku 23 až 29 měsíců názvy barev. Polovina dětí slyšela větu s přídavným jménem před podstatným („tohle je červená pastelka“), druhá polovina větu s barvou za podstatným („tahle pastelka je červená“). Po stejném tréninku odpovídala druhá skupina správně v 59 % případů, tedy nad úrovní náhody. První skupina se nenaučila nic — 38 % správných odpovědí, a její výsledek se oproti vstupnímu testu dokonce zhoršil (Ramscar, Thorpe, Denny, 2007).

Vysvětlení je jednoduché: když barva zazní jako druhá, dítě už ví, o čem je řeč, a slovo si připojí k té správné vlastnosti. Když zazní jako první, dítě ještě neví, na co se má dívat.

A tady je ta špatná zpráva pro nás: čeština staví přídavné jméno před podstatné. „Červený míč.“ „Modré auto.“ Běžná česká věta dítěti učení barev spíš komplikuje. Dobrá zpráva je, že čeština umí i druhé pořadí bez jakéhokoli násilí: „Ten míč je červený.“ „Podej mi tu kostku — tu modrou.“ Stačí to párkrát za den otočit.

Druhý důvod je v tom, jak se dítě dívá. Výzkum týmu z Newcastle University a Aberystwyth University ukázal, že malé děti hledají barvu jen v popředí obrázku. Když měly v obrázku akvária najít „modrou“, pozadí prostě přehlížely — hledaly stejně dlouho, jako když tam modrá vůbec nebyla. Když ale měly najít „vodu“, na pozadí ukázaly okamžitě. Tenhle efekt mizí až někdy mezi 4. a 5. rokem. Dítě zkrátka zpočátku chápe barvu jako vlastnost věci, ne jako něco, co existuje samo o sobě.

Tvary: přímá cesta k rozlišení b, d, p

Tvary jsou méně vděčné téma než barvy, ale pro školu důležitější. Rozlišování tvarů je totiž ta samá dovednost, kterou bude dítě za rok používat na písmena.

Psycholožka Mgr. Kateřina Motlová to popisuje přímo: „Vezměte si například písmena p, b, d. Pokud si je dobře prohlédnete — jedná se o tentýž znak jen jinak stranově otočený.“ Dítě, které nevidí rozdíl mezi trojúhelníkem otočeným špičkou nahoru a špičkou dolů, bude mít problém i s b a d. A tenhle problém se řeší dřív a snáz tvary než písmeny.

Ministerstvo školství to má v Desateru pro rodiče dětí předškolního věku rozdělené do tří oblastí. Ve čtvrté chce, aby dítě „umělo napodobit základní geometrické obrazce (čtverec, kruh, trojúhelník, obdélník)“. V páté, u zrakového vnímání, aby „rozlišovalo a porovnávalo podstatné znaky a vlastnosti předmětů (barvy, velikost, tvary, materiál, figuru a pozadí)“. V šesté, u logiky, aby „rozpoznalo základní geometrické tvary“ a roztřídilo korálky podle barvy, tvaru a velikosti. Víc o celém Desateru je v článku Školní zralost: co má umět předškolák.

Vývojová posloupnost kresby tvarů

Tvary se v dětské kresbě neobjevují náhodně. Jdou v pořadí, které je stejné u dětí po celém světě a na kterém stojí i odborné testy vizuomotorické koordinace, například Beery VMI. Pořadí je:

čára → kruh → křížek → čtverec → trojúhelník → kosočtverec

Podle přehledu vývojových milníků Stanford Medicine dítě obkreslí čáru kolem 24 měsíců, kruh kolem 36 měsíců, čtverec nebo křížek kolem 48 měsíců a trojúhelník kolem 60 měsíců. Metodika amerického CDC uvádí u 3 let „nakreslí kruh, když mu ukážete jak“ a u 4 let „pojmenuje pár barev“ a „nakreslí postavu se třemi a více částmi“.

Proč je ta řada právě takhle? Protože každý další tvar vyžaduje něco navíc. Kruh je jeden plynulý pohyb. Křížek už potřebuje zastavit, zvednout tužku a začít podruhé na správném místě. Čtverec vyžaduje čtyři rovné tahy a tři rohy, tedy tři zastavení uprostřed pohybu. Trojúhelník přidává šikmou čáru, a ta je vývojově těžší než svislá i vodorovná. Kosočtverec nemá jedinou rovnou ani svislou linku — proto je poslední.

Praktický důsledek: nemá smysl přeskakovat. Když dítě nezvládá křížek, trénovat s ním trojúhelník je ztráta času pro obě strany. Vraťte se o krok zpět. Na uvolnění ruky pomůžou uvolňovací cviky a na celkový obrázek, co kdy čekat, článek Grafomotorika podle věku.

Jak se barvy a tvary učí mimochodem

Sezení u stolu s kartičkami je ta nejhorší varianta. Barvy a tvary se učí v běžném dni, a to hlavně proto, že je při tom slyšet slovo a zároveň vidět věc.

• Otočte pořadí slov. Místo „vezmi si červené tričko“ zkuste „vezmi si tohle tričko, to červené“. Podle výše popsaného pokusu to není detail.
• Prádlo. Třídění ponožek do hromádek je přiřazování podle barvy v čisté podobě a dítě u toho pomáhá.
• Prostírání. Talíř je kruh, ubrousek čtverec, příbor dvě čáry. Nemusíte to komentovat pokaždé.
• Cesta do školky. Dopravní značky jsou učebnice tvarů: kruh, trojúhelník, čtverec, osmiúhelník. Hledejte je.
• Stavebnice a kostky. Stavění podle předlohy je rozlišování tvarů, aniž by kdokoli řekl slovo „trojúhelník“.
• Vybarvování podle pokynu. „Vybarvi všechny kruhy.“ Dítě musí najít tvar mezi jinými tvary — to je přesně ta dovednost, která bude potřeba u písmen.

Na kreslení samo o sobě platí, že čím volnější, tím lepší. Podrobněji v článku Kdy začít kreslit a o držení tužky v článku Správný úchop tužky.

Barvoslepost: jak se projeví u předškoláka

Tohle je důvod, proč jsou naše listy udělané tak, aby fungovaly i bez barev.

Porucha barvocitu se týká zhruba 1 z 12 mužů a 1 z 200 žen. Studie na 4 005 dětech ve věku 3 až 6 let (Multi-Ethnic Pediatric Eye Disease Study) zjistila výskyt 5,6 % u bílých chlapců, 3,1 % u asijských, 2,6 % u hispánských a 1,4 % u afroamerických; u dívek se hodnoty pohybovaly mezi 0 a 0,5 %. Ve třídě s dvaceti dětmi tedy statisticky vychází zhruba jedno dítě.

Jak to poznáte? Ne tak, že by dítě vidělo svět černobíle — to je vzácná výjimka. Projeví se to spíš takhle:

• Dítě si vybarví trávu hnědě nebo obličej zeleně a nepřipadá mu na tom nic divného.
• Zaměňuje barvy, které jinak zvládne pojmenovat — hlavně červenou se zelenou, hnědou se zelenou, modrou s fialovou, růžovou se šedou.
• Odmítá vybarvování nebo si vybírá pořád ty samé dvě tři pastelky.
• Ptá se na barvu, místo aby ji řekl.
• V úkolu typu „vybarvi podle barvy“ vypadá jako nesoustředěné, přitom prostě nevidí zadání.

Spolehlivě se to dá otestovat zhruba od 4 let, dřív děti testu nerozumí. Podle Americké akademie oftalmologie je na vyšetření vhodný dětský oční lékař, domácí testy z internetu bývají nespolehlivé. V Česku je při preventivní prohlídce testování barvocitu na řadě až v 7 letech a pak v 9, 11 a 13 letech, takže u předškoláka se na plošné vyšetření spoléhat nedá. Organizace Colour Blind Awareness odhaduje, že zhruba 40 % barvoslepých žáků projde celou školou bez diagnózy.

Co s tím? Diagnóza se neléčí, ale hodně pomůže. Dítě, které ví, že barvy vidí jinak, si přestane myslet, že je hloupé. Prakticky: popisujte pastelky slovem, ne ukázáním („vezmi si tu zelenou, je napsaná na obalu“), a ve škole požádejte, aby zadání nestálo jen na barvě. Člověk se středně silnou červeno-zelenou poruchou pozná ze standardní krabice 24 pastelek spolehlivě jen asi pět barev.

Listy na barvy a tvary k vytisknutí

Čtyři strany A4, černá linka, tisknou se na obyčejné černobílé tiskárně. Záměrně tam není nic, co by vyžadovalo barevný tisk, a poslední list funguje i pro dítě, které barvy nerozlišuje — pokyny jsou slovní.

• List 1 — Najdi stejný tvar. Přiřazování, spojování čarou. Od 3 let.
• List 2 — Obtáhni tvar. Tvary v pořadí vývojové posloupnosti: čára, kruh, křížek, čtverec, trojúhelník, kosočtverec. Dítě jede jen tak daleko, kam mu to jde.
• List 3 — Hledej tvar ve věcech. Okno, hodiny, střecha, dopravní značka. Od 4 let.
• List 4 — Vybarvi podle pokynu. Zadání typu „vybarvi všechny trojúhelníky“ a „obkroužit každý čtverec“. Cvičí zrakové rozlišování, ne barvocit.

⬇ Stáhnout listy na barvy a tvary (PDF)

Zdarma, bez registrace.

Listy jsou připravené k tisku i k vytištění na jeden zátah; pokud chcete jen jednu stranu, vyberte si ji v nastavení tiskárny. Další materiály ke stažení najdete u jednotlivých věkových kategorií.

Článek je informační a nenahrazuje vyšetření u lékaře, v pedagogicko-psychologické poradně ani u ergoterapeuta. Každé dítě se vyvíjí vlastním tempem.