Grafomotorické listy k vytisknutí: A4 i A3

Listy ke stažení: A4 i A3

Sada obsahuje šest listů seřazených od nejlehčího po nejtěžší tah: svislé čáry, vodorovné čáry, kruhy, vlnovka, smyčka a ležatá osmička. Pořadí není náhodné, vysvětluju ho v tabulce níž.

Na každém listu najdete:

• širokou světle šedou dráhu asi centimetr silnou, do které se dítě trefí, i když mu ruka ujede,
• tečkovanou vodicí čáru uprostřed dráhy jako nápovědu, ne jako povinnost,
• černý startovní puntík, aby bylo jasné, kde se začíná a kterým směrem se jede,
• krátké zadání pro dospělého nahoře na stránce.

Listy jsou zdarma, k vytištění doma na obyčejné tiskárně. Verze A3 se dá vytisknout i v copycentru, stojí to pár korun za list.

Zdarma, bez registrace.

Když tisknete A3 na domácí tiskárně, která umí jen A4, nastavte v dialogu tisku „přizpůsobit stránce“. Dráha se zmenší, ale poměry zůstanou. Lepší varianta je ale nechat si A3 vytisknout někde, kde to umí, protože o velikost tady jde.

Jak se listy používají

Tohle je část, kterou většina návodů k pracovním listům přeskočí. List sám o sobě nedělá nic. Záleží na tom, kde visí a jak u něj dítě stojí nebo sedí.

1. Nejdřív na svislou plochu

Přilepte list lepicí páskou na dveře, na skříň nebo na lednici tak, aby jeho střed byl zhruba ve výšce ramen dítěte. Brožura pedagogicko-psychologické poradny v Ostravě doporučuje u osmičky umístit papír tak, aby se „střed osmičky nacházel ve středu těla dítěte“. Totéž platí pro kruhy i vlnovku.

Proč vestoje? Izraelská studie 35 předškolních dětí porovnávala obkreslování tvarů na vodorovné a svislé podložce. Na svislé ploše byly pohyby dětí rychlejší a plynulejší, přesnost přitom zůstala stejná (Portnoy a kol., 2018). U dětí s mírným postižením se navíc víc zapojily svaly ramenního pletence, což je přesně to, o co při uvolňovacích cvicích jde. Podrobný postup od ramene k prstům rozebírám v článku Uvolňovací cviky pro předškoláky.

2. Ukažte tah, nevysvětlujte ho

Vezměte tužku a projeďte dráhu sami, pomalu, ať to dítě vidí. Pak ať to zkusí ono. Francouzská studie 48 dětí ve věku kolem 5,5 roku porovnávala čtyři způsoby nácviku písmen. Nejlíp dopadly děti, které viděly pohyb v akci a hned si ho několikrát zopakovaly. Samotná statická předloha zaostávala (Vinter a Chartrel, 2010). Prakticky: ukázat je víc než popsat.

3. Celá ruka z ramene

Dítě má stát čelem k papíru, nohy mírně od sebe, loket volný. Ruka jede z ramene jako kyvadlo. Když vidíte, že dítě kreslí jen prsty a zbytek ruky stojí, je papír nejspíš moc malý nebo moc nízko.

4. Tři až čtyři opakování a dost

Jeden list se projede třikrát, každý průjezd jinou barvou. Čtvrtý průjezd už bývá horší, protože ruka je unavená. Vytiskněte raději stejný list znovu zítra než pět listů dnes.

5. Neopravujte během tahu

Ruka mimo dráhu není chyba. Cílem je plynulý pohyb, ne přesnost. Když budete během kreslení komentovat, dítě zpomalí a začne se soustředit na okraje. Tím se tah zhorší, ne zlepší.

A3, nebo A4? Kdy dává větší formát smysl

Odpověď zní: čím mladší dítě, tím větší papír. Brožura Hraním ke psaní ostravské poradny to říká jednou větou: „Používejte větší formáty papíru (čím je dítě mladší, tím je třeba větší plochy).“

Speciální pedagožka Petra Pšeničková na Metodickém portálu RVP popisuje stejný postup jinými slovy: „Ve školce bych využívala formát větší, teprve v posledním roce školky bych zmenšovala formát na A4.“ A pořadí ploch uvádí takto: „vestoje na tabuli nebo na papír na zdi, na papír položený na stole, vkleče, vsedě u stolu.“

Praktický překlad do rodičovštiny:

Všimněte si posledního pravidla. Formát se nezmenšuje jednou provždy. U každého nového tahu se vyplatí začít znovu velký a teprve pak zmenšovat. Není to krok zpátky, je to normální postup.

Jestli kupujete papír, sáhněte po balicím papíru v roli. Vyjde levněji než blok A3 a dá se z něj ustřihnout plocha, na které se dítě pořádně rozmáchne.

V jakém pořadí tahy přicházejí

Pořadí v sadě kopíruje to, jak tvary přirozeně přicházejí u dětí samotných. Nejdřív čáry, pak kruh, pak vlnění, nakonec smyčky a osmičky, kde se tah kříží sám se sebou.

Věk v tabulce berte opravdu orientačně. Rozdíl půl roku až rok je běžný a nic neznamená. U prvních tří tahů vycházím z vývojových milníků a testu vizuomotorické integrace (VMI), jehož prvních devět tvarů tvoří čáry, kruh, křížek, šikmé čáry, čtverec, šikmý křížek a trojúhelník (Daly a kol., 2003). U vlnovky, smyček a osmiček žádná měřená norma neexistuje, jde o českou pedagogickou praxi podle Bednářové a Šmardové.

Smyčka není jen ozdoba. Francouzská studie 366 dětí ukázala, že obyčejný úkol „nakresli řadu smyček proti směru hodinových ručiček“ odhalí potíže s psaním s citlivostí 88 % (Lopez a Vaivre-Douret, 2023). Autoři to zdůvodňují tím, že smyčka jde stejným směrem jako psací písmena b, e, h, l, a, c, d, g, o, q. Není to test, který byste dělali doma, ale ukazuje to, proč smyčky v sadě nechybí.

Co s tahy, které v naší sadě nejsou? Šikmá čára, zuby a spirála přicházejí zhruba ve stejné době jako smyčky. Co dítě zvládá v kterém věku obecně, mám sepsané v článku Grafomotorika podle věku, a úplné začátky v článku Kdy začít s kreslením.

Kolik minut denně a jak často

Krátce a pravidelně. Pět minut je pro předškoláka dost. Čtyř- až šestileté dítě vydrží u jedné činnosti ve volné hře kolem 9–10 minut (Sarid a Breznitz, 1997), a u činnosti, kterou vybral dospělý, obvykle méně. Pět minut denně nebo obden je lepší než dvacet minut jednou týdně.

Konkrétní rozvrh, který u nás doma funguje:

• Pondělí až pátek, po svačině: jeden list, tři průjezdy, tři barvy. Zhruba čtyři minuty.
• Jeden tah týden. Nový list až v pondělí. Opakování je to, co ruku učí.
• Vždycky skončíte dřív, než dítě přestane bavit. Když prosí o ještě jeden, je to dobré znamení, ale stejně skončete.

U dětí mladších než 4 roky zatím žádný rozvrh nedělejte. Do té doby stačí velký papír, křída, prstové barvy a volné čmárání. Omalovánky pro 2leté a 3leté děti mají velké plochy a dělají tu samou práci, jen zábavněji.

U leváka je postup stejný. Jen papír natočte mírně doprava a postavte se po jeho pravici, ať mu nepřekážíte loktem. A ověřte si, jak dítě tužku drží; napsala jsem o tom celý článek Správný úchop tužky.

Jak poznáte, že je list moc těžký

Tohle je nejužitečnější dovednost rodiče u grafomotoriky. Špatně zvolený list nezlepší nic a dítě od kreslení odradí. Nemusíte nic měřit, stačí se dívat.

List je moc těžký, když:

• dítě u tahu zadržuje dech nebo vyplazuje jazyk,
• tlačí tak, že je čára vyrytá i na druhé straně papíru,
• tah se rozpadá na krátké kousky a tužka se mezi nimi zvedá,
• dítě si při každém odbočení z dráhy samo nadává nebo chce gumovat,
• po dvou minutách mění ruku nebo si ji protřepává,
• list po prvním pokusu odsune a řekne, že to nejde.

Co s tím: nezkoušejte to znovu a lépe. Udělejte jeden krok zpátky. Zvětšete formát z A4 na A3, přesuňte papír ze stolu na zeď, nebo se vraťte k předchozímu, lehčímu tahu. Většinou pomůže první z těch tří možností. Za pár dní zkuste těžší list znovu.

Naopak když dítě list projede třikrát bez zaváhání a nudí se, jděte dál: buď na další tah, nebo ze stejného tahu na menší formát. Osa lehké → těžší tady vede dvěma směry současně, přes tvar i přes velikost.

A jedna hranice, kterou listy neřeší: pokud dítě po 4. roce kreslení soustavně odmítá, ruka ho při něm bolí nebo drží tužku v pěsti ještě v pěti letech, patří to k pedagogicko-psychologické poradně, ne k pracovním listům. Poradna je ze zákona zdarma a objednat se můžete sami. Co se čeká před školou celkově, shrnuju v článku Školní zralost: co má umět předškolák.

Co grafomotorické listy nezvládnou

Řeknu to rovnou, protože na prodejních stránkách pracovních listů to nenajdete. Grafomotorické listy vaše dítě psát nenaučí.

Zatím největší souhrnná analýza výuky psaní porovnala desítky studií a zjistila, že motorický trénink bez psaní samotného měl na čitelnost i rychlost písma prakticky nulový efekt (Santangelo a Graham, 2016). Psát se dítě naučí ve škole, psaním.

Tak proč listy dělat? Ze tří důvodů. Uvolňují ruku, kterou dítě potřebuje mít volnou, než se pustí do písmen. Trénují směr tahu, tedy shora dolů a zleva doprava, což si škola v první třídě nemá čas doučovat. A hlavně: dítě u nich kreslí, a kreslení a obkreslování tvarů je zatím nejlepší doložená příprava na psaní, jakou doma máte (Daly a kol., 2003).

Ministerský Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání ostatně po předškolákovi chce jen tolik, že „zvládá základy grafomotoriky“, a Desatero pro rodiče to rozepisuje takto: dítě „vede stopu tužky, tahy jsou při kreslení plynulé“ a „umí napodobit základní geometrické obrazce“. Ani slovo o písmenech.

Když si tedy listy vytisknete a dítě je za týden odloží kvůli tomu, že radši maluje bagry, nic jste nepokazili. Omalovánky pro 4leté a 5leté děti dělají ruce dobře úplně stejně. Listy jsou nástroj, ne úkol.

Článek je informační a nenahrazuje vyšetření u lékaře, v pedagogicko-psychologické poradně ani u ergoterapeuta. Každé dítě se vyvíjí vlastním tempem.